Můj příběh

Kdo jsem

Jsem normální ženská mezi čtyřicítkou a padesátkou. Mám fajn rodinu, frmol v domácnosti a sedavé zaměstnání.

Den utíká za dnem, sotva se stihnu otočit, je zase večer. A při té roky trvající rutině jsem snad ani neměla čas si všimnout, jak se moje tvary zakulacují. Víc a víc.

Totiž: s váhou jsem měla problémy odjakživa. 

Pocházím ze sedlácké rodiny, na stole muselo být vždy dostatek jídla, i když peněz nebylo nazbyt a do výplaty daleko.

Moje dětství bylo báječné, strávila jsem ho obklopená sestřenicemi a bratranci v podhůří Jizerských hor, kam přišli moji prarodiče po skončení války, když se osídlovalo pohraničí.

Ačkoliv jsem jako dítě měla pohybu dost, byla jsem boubelatá, co si jen pamatuji.

Kila navíc se se mnou táhnou celý život, až na krátkou epizodu v mých pubertálních letech, kdy jsem drasticky zhubla během několika málo týdnů o 15 kg.

Nebyl to příjemný zážitek. Kila během chvíle naskákala zpátky i s úroky.

Později jsem se už o žádnou výraznou redukci hmotnosti cíleně nepokoušela, váhu doma nemám, protože mě stresuje.

Fungovala jsem bez problémů i s vědomím nadváhy. Samozřejmě jsem cítila, že mým faldíkům se daří, prosperovaly opravdu dobře. Bylo čím dál těžší je přeprat šikovně střiženými kousky oblečení. Pořád jsem si říkala, že když budu chtít, jednoduše se jich zbavím.

Takových „Zítra, od pondělí, od Nového roku,…“ proběhlo požehnaně, k ničemu pořádnému jsem se však neodhodlala.

Jak moje cesta k low carb začala? Preventivní prohlídkou

Zlom přišel v létě 2018, když mě při preventivní kontrole obvodní doktor zahnal na váhu.

Naše stará paní doktorka odešla do důchodu a po ní praxi převzal mladý lékař, který všechno bere moc vážně. Chtěl vědět, jak na tom s váhou jsem.

Ačkoliv jsem se kroutila, byl neoblomný, a tak jsem si na to čertovo prkýnko stoupla.

Pan doktor řekl: Měla byste s tím něco dělat.

Z ordinace se mi neodcházelo lehce. Ostatní výsledky z krve byly až na zvýšený cholesterol v normě, přesto doktor vyslovil podezření na metabolický syndrom, prediabetes.

V rodinné anamnéze cukrovku nemáme, ale táta mi zemřel v 62 letech na rakovinu tlustého střeva. Výrazně dopomohl špatný životní styl.

Zatížení v rodině tedy je a našlápnuto mám hezky, byl nejvyšší čas vyrazit do akce (kterou jsem tak dlouho odkládala!).

Jak jsem objevila low carb

Doma jsem sedla k internetu a hledala odpovědi na otázku: Jak rychle zhubnout?

Vyhledávač nabídnul přehršel řešení v podobě keto diet v prášku; zdá se, že je to skvělý byznys.

Pročítala jsem recenze štíhlých slečen a paní, kterým pytlíková keto dieta pomohla zhubnout. Příběhy to byly až neuvěřitelné.

Jenže… pak zaklepal rozum a já se sama sebe zeptala:

Když na pytlíkové dietě pár týdnů vydržím, budu mít štěstí a zhubnu, co pak?

Budu umět jíst, udržím si váhu, nebo mě potká jojo efekt, strašák všech dietářů?

Vzpomněla jsem si na přežívání na dietě v době mojí puberty a jak jsem pak nabrala zpátky nejenom shozená kila, ale i nějaká navíc.

Zabrousila jsem do zahraničí a podívala se, co na keto dietu říkají v USA, UK, v Německu.

A tam jsem poprvé narazila na termín ketogenic diet (u Němců low carb) v úplně jiném kontextu, než jak práškové keto diety známe u nás.

Za low carb, případně ketogenní dietu je v zahraničí považovaná nízkosacharidová strava, připravovaná ze skutečných, nezpracovaných potravin: maso, ořechy, mléčné výrobky, spousta zeleniny.

Co se naopak z jídelníčku vyloučí nebo významně omezí, jsou cukry a sacharidy (rozuměj: pečivo, přílohy, sladkosti).

Zdroje tvrdily, že při nízkosacharidovém stravování nemáte tolik hlad a jíst můžete (povolené potraviny) do sytosti bez počítání kalorií.

Tenhle přístup mě nadchnul!

Přechod na low carb

Hodně jsem se o low carb snažila načíst a jakmile jsem cítila, že mám dostatek informací, rozhodla jsem se: Jdu do toho!

Než jsem se dostala do pohody, uplynulo dobrých 5 týdnů. 

U někoho to bývá otázka několika dní, u mě však trvalo dlouho, než si organismus na nové poměry jakž takž zvykl.

Moje výsledky s low carb

Předně chci říct, že jsem se v průběhu hubnutí na low carb nevážila, ale dělala si průběžně fotky – vřele doporučuji, plus přeměřování kritických obvodů pomocí krejčovského metru.

První měsíc jsem se vyrovnávala s přechodem na nízkosacharidovku, trpěla jsem sacharidovou chřipkou, ani jsem neměla moc času pozorovat, jestli se mi s tělem něco děje.

Největší úbytek kil přišel ve druhém měsíci low carb, změny byly znatelné.

Třetí měsíc jsem byla na dva týdny na cestách, stravování bylo složitější, ale to už si tělo docela zvyklo a odpustilo mi občasný prohřešek v jídle.

Zhruba po pěti měsících jsem se odvážila stoupnout si na váhu – ukázala 81 kg, sundala jsem 18 kil!

Byla jsem spokojená a asi bych i zůstala, kdyby nepřišlo jaro 2020… a s ním koronavirová krize.

Covid a deset kilo nahoře

Svět se mi obrátil na ruby. Děti zůstaly ze dne na den doma na distanční výuce, já jsem nemohla jít do práce, nikdo netušil, co přijde.

Stres, nejistota a ještě více starostí vykonaly své: zcela jsem přestala hlídat jídelníček a nabrala jsem 10 kilo. Ani jsem nevěděla, jak k tomu došlo!

V létě 2020 přišla opět pozvánka od doktora na preventivní prohlídku. A jak to dopadlo?

Tak a dost!

Low carb – hubnutí na 2. pokus

Znovu jsem zpřehodnotila situaci, způsob stravování. Pustila jsem se ještě víc do studia low carb, zjišťovala jsem, co mi sedne, co mi naopak nevyhovovalo.

Zjistila jsem:

Začala jsem jednat a tímto slavnostně prohlašuji: hubnu na low carb na druhý pokus!

Nový přístup k low carb stravování

Jako nespornou výhodu vidím absolvování kurzu pro výživové poradce (podzim 2018).

Tady jsme se hezky dopodrobna věnovali způsobu, jak si spočítat svůj denní kalorický příjem a co na něj má vliv.

Jak správně nastavit kalorický deficit.

A jak si rozvrhnout trojpoměr makroživin, tedy sacharidy, tuky a bílkoviny.

Low carb nemá přesnou definici. Obecně se předpokládá, že low carb strava je taková, u které je podíl sacharidů na denním příjmu potravy pod 30 %.

U nás v Česku si pleteme low carb s ketogenní dietou.

Opravdu, většina z těch, kteří jsou v nejrůznějších facebookových skupinkách, jsou utvrzováni v pravidlech přísné low carb, tedy ketogenní diety (nutriční ketóza, denní příjem sacharidů do 50 g).

Nemyslím si, že ketogenní dieta je dlouhodobě udržitelná pro většinu z nás. Mnohem lepší je poznat, co tělo potřebuje a to mu také dát.

Nevylučovat natvrdo jednu z makroživin (zdravím vás, S A C H A R I D Y !) ze svého jídelníčku a značně se tak omezovat v pestrosti výběru potravin.

Nastavila jsem si svůj nový nízkosacharadidový jídelníček tak, aby 20-25 % z příjmu tvořily sacharidy (je to kolem 100 g sacharidů na den), bílkoviny kolem 1,6-1,6 g na kilogram mojí váhy. Zbytek, kolem 50 %, bude patřit tukům.

Spočítala jsem si svůj redukční energetický příjem s 15% kalorickým deficitem.

Víte, kolik mi vyšlo?